Spojení s esencí (podstatou) vaší duše

Esence duše je kombinací řeči našeho těla, druhů hudby, které se nám líbí, typů osobností, se kterými rezonujeme, našich koníčků a charakteristických kvalit naší komunikace.

Esence duše znamená, že se s lidmi spojujeme prostřednictvím neviditelného provazce. Tento provazec je základem lidského spojení. Když se spojujeme s ostatními, cítíme k nim něco nového a zvláštního. Pravdou ale je, že nereagujeme na druhého člověka; je to aspekt naší vlastní psychiky, duše nebo osobnosti. Ostatní nám jednoduše nabízejí zrcadlo, ve kterém můžeme vidět pravdu o sobě samých.

Princip je tento: to, co se nám na druhých líbí, může být něco, co jsme u sebe dosud nepoznali – naše talenty, dovednosti nebo schopnosti. To, co se nám na druhých nelíbí, může odrážet temnou energii v naší psychice, kterou jsme dosud neintegrovali. Například, pokud se nám nelíbí, když někdo reaguje rozzlobeně, možná jsme dosud neintegrovali svůj vlastní vztek. Nemluvím o extrémním hněvu, jako je úmyslné zuření s cílem ublížit druhým. Náš hněv a vztek mohou být zdrojem síly, které nám pomáhají stanovit si hranice s ostatními. Možná ještě nevíme, jak tuto přímou energii využít k jasnému stanovení hranic – k tomu, abychom řekli ano nebo ne. Hněv může tomuto účelu sloužit, i když si to mnoho lidí neuvědomuje.

Takže když nás někdo, kdo si rozzlobeně stanoví hranice, vyprovokuje, může to znamenat, že musíme integrovat svůj vlastní vztek – svého vnitřního Hitlera – a naučit se ho v určitých situacích používat. Situace, ve kterých tuto přímou energii použijeme, se budou lišit člověk od člověka, protože hranice každého člověka jsou jiné. Ve většině případů vám nikdo jiný nemůže říct, kdy ji použít.

Když vyléčíme své spouštěče – to, co nám dává pocit dobře nebo špatně – můžeme nalézt stav hlubokého vnitřního klidu, míru a relaxace. Když je temná stránka naší psychiky integrována, můžeme se cítit celistvější a rozpoznat, která energie je naše a která patří někomu jinému. Tímto způsobem můžeme snáze rozpoznat svou pravou duchovní podstatu.

Jakmile je esence duše rozpoznána a integrována, je jednou z nejkrásnějších částí nás samotných. Je to něco, o čem jsme možná snili celý život, a potřebuje to být vyjádřeno. Vždy si najde způsoby, jak se projevit.

Esenci duše lze přirovnat k parfému. Všichni máme oblíbený parfém, který nám voní a působí specificky a výjimečně. Stejně tak jsme všichni výjimeční. Na tuto zvláštnost čeká celý svět. Když lidé uvidí naše jedinečné vlastnosti – naši pravou esenci duše – může to v nás vyvolat probuzení. Pak se nám může zdát těžší skrýt naši vlastní esenci pod vrstvami podmiňování. Můžeme začít tyto vzorce uvolňovat a odhalovat pravdu v sobě samých.

Tato esence duše je darem od Boha. Skládá se z dovedností, talentů a schopností, které neseme. Bůh dal tyto dary každému z nás. Například Tomáš může mít dar mluvení. Mluví dobře, užívá si to a používá svůj hlas a slova k uzdravování ostatních. Lucie může mít dar tance. Když tančí, cítí se svobodně a ti, kteří ji sledují, se mohou cítit inspirováni nebo získat vhled do nových způsobů pohybu, protože její styl tance je speciální.

Opravdu věřím, že vyjadřování naší duševní podstaty ostatním je něco, k čemu jsme se narodili. Když nám ostatní ukazují jiné možnosti, můžeme si upravit život a naučit se něco nového. Můžeme reagovat jinak, vidět život z jiné perspektivy a začlenit aspekty osobnosti jiných lidí do té naší. V reálném životě se může zdát, jako bychom si vyvinuli novou osobnost – což se v jistém smyslu i děje. Osvojujeme si nové vlastnosti a ty se projevují v různých situacích.

Takto se vyvíjíme. To je hlavní důvod, proč jsme se na Zemi narodili: ne abychom zůstali stejní, jací jsme byli, když jsme se narodili, ale abychom se na druhou stranu dostali jedinečnější, osvícenější, moudřejší a svobodnější.